Berberský kůň
Berber pochází z Maroka, Alžíru a Tunisu - pobřežních oblastí těchto severoafrických států, známých jako berberské pobřeží. Názory na původ tohoto plemene se liší a nedostatek důkazů umožňuje spíše se dohadovat, než-li vyřknout přímé podložené tvrzení. Podle některých odborníků jsou berberští koně potomky izolované skupiny koní, která přežila dobu ledovou. Je-li tomu tak, byl by berber ještě starší než arab. Další teorie spojuje berbera s koněm achaltekinským, plemenem Turkmenů. Stejně jako u arabského plnokrevníka to bylo šíření islámu, co berbera přivedlo na evropský kontinent. Berber sehrál významnou roli ve vývoji Andaluského koně, který následně rozhodující měrou ovlivnil ostatní plemena světa. Z historických pramenů dokládajících existenci berberského koně patří zmínka o berberském bělouši, který patřil anglickému králi Richardu II. Berberský kůň také sehrál významnou roli při vývoji a šlechtění anglického plnokrevníka. Vliv berbera je stále patrný např. na argentickém criollovi a americkém mustangovi.
Popis plemene
Výška: 144,2 - 154,5 cm
Barva: převážně hnědáci, bělouši, tmaví hnědáci a vraníci
Stavba těla: Úzká hlava s mírně vyklenutým profilem; klenutý krk, rovné plece s výrazným kohoutkem; krátké silné tělo, strmá záď s poměrně nízko nasazeným ocasem; štíhlé ale silné končetiny; úzké ale tvrdé kopyto.
Zajímavost
Nejznámější berberští koně moderní doby patřili Spahiům, příslušníkům alžírské a tuniské jízdní kavalérie, jež byla součástí francouzské armády. Spahiové pocházeli původně z Turecka, ale vstoupili do francouzské armády, když zabrala Tunis a Alžír. Berberští koně dnes vystupují na severoafrických slavnostech, které připomínají vojenskou minulost jejich zemí.