Buďonovský kůň
Buďonovský kůň
Buďonovský kůň je jedním z mála plemen, jehož šlechtění bylo dokonale plánováno a trvá prakticky dodnes. Je to kůň mimořádně zdatný, pohyblivý, vytrvalý, houževnatý, s mohutnou tělesnou stavbou, ale mimořádnou pohyblivostí a obratností. Původně se choval ve třech typech, mohutném, východním a středním. Mohutný kůň byl v armádě využíván také k tahu proslulých tačanek, lehkých kulometných vozíků pro boj ve stepi. Východní typ byl poněkud méně ušlechtilý, ovlivněný kazašskými a kyrgyzskými koňmi a měl ovšem i některé exteriérové vady. Plemeno střední se nejvíce blížilo dnešnímu typu sportovního koně.
Buďonovský kůň je vysoký 155 - 163 cm, má pevnou kvalitní kostru, mohutnou stavbu a vzhledem značně připomíná plnokrevníka. Obvod hrudi je asi 163 cm. Je to typický jezdecký kůň s hezkou, výraznou hlavou blížící se typu plnokrevníka. Hlava i nohy jsou suché, oči velké, várazné, uši malé a velmi pohyblivé. Krk je dlouhý, u hřebců má někdy hřeben. Je nasazen vysoko na pleci s výrazným kohoutkem, dobře šikmenou lopatkou a mohutným osvalením. Trup je souladná, hrudník dostatečně hluboký, bedra silná, záď svalnatá, ocas níže nasazený. Nohy jsou dlouhé a štíhlé, s výbornými klouby, jen někdy se objevovaly zadní nohy příliš strmé, což bylo dědictví po kazašských koních; dnes však jsou tyto vady již odstraněny. Postoj předních i zadních nohou je korektní, kopyta malá, tradičně velmi kvalitní, tvrdá, s malým hedvábným rousem na patkách. Pohyb je velmi dobrý, vyrovnaný a elegantní. Vzhledem k tomu, že mladí koně ve věku od dvou do čtyř let jsou podrobováni výkonnostním zkouškám a jezdeckým soutěžím v armádě, udržuje se kvalita tohoto plemene na vysoké úrovni. Převážné zbarvení je ryzé (asi 80%) a značné procento koní má zlatý lesk srsti, což je dědictví po černomorech a donech. Hříva a ocas nejsou příliš bohaté, ostatně hříva se zpravidla přistřihuje.