Islandský kůň
Drobný Islandský kůň je pravděpodobně nejčistším koňským plemenem na světě. Jeho předkové byli přivezeni na Island v 9. století novými osadníky, kteří jsem připluli ze západního Norska a severu Británie. Byli to malí robustní koníci, kteří se velmi dobře přizpůsobili tvrdému islandskému podnebí.
Je to výjimečně houževnatý, nepřízni počasí dobře odolávající malý koník (přestože neměří více než 134 cm, Islanďané ho nepovažují za poníka, ale koně). Je to dobrý plavec – přes dravé islandské řeky nevedly až do počátku 20. století žádné mosty – a má velmi jistou chůzi. Můžeme ho vidět, jak rychle, s jistotou a rychlostí nese dospělého jezdce přes hornatý terén během tradičního podzimního shánění ovcí. Někteří islandští koně jsou známí svým vyvinutým orientačním smyslem a výjimečnou schopností vracet se do svého domova. Existuje řada doložených příkladů, že koně, kteří byli prodáni do jiné části země vzdálené několik týdnů cesty, se vrátili do svých původních domovů. Tyto koně mají své zvláštní druhy chodů jako jsou: fetgangur (krok), brokk (klus, používaný při překonávání obtížného terénu), stökk (trysk), skeid (mimochod na ježdění krátkých vzdáleností velkou rychlostí) a tölt (běžný, trvalý, plynulý krok, používaný k překonávání nerovné půdy). Tölt je čtyřdobý rychlý mimochod s pravidelným sledem nohou (levá zadní, levá přední, pravá zadní, pravá přední), který umožňuje dosáhnout velké rychlosti.
Výška: 125-134,1 cm
Zbarvení: Jakékoliv
Stavba těla: Poměrně těžká hlava; krátký, dobře nesený krk; kompaktní tělo s krátkým hřbetem a hlubokým hrudníkem; skloněná střechovitá, velmi silná a osvalená záď; silné nohy s krátkými holeněmi a silnými hlezny; silná, dobře stavěná kopyta.
Zajímavost
V dobách minulých byly oblíbeným druhem zábavy na Islandu koňské zápasy, které vycházely z přirozeného instinktu hřebců bojovat mezi sebou navzájem. Proti sobě stáli dva speciálně vycvičení hřebci, kteří byli podněcováni bodci. Tato zábava byla tak nebezpečná, že často docházelo k poraněním nebo dokonce úmrtím organizátorů.