Koníci ...

Marwari

Střediskem chovu tohoto plemene byl po několik staletí stát Marwar neboli Džodpúr (Jodhpur) v dnešním Rádžastánu v severozápadní Indii. Tradiční vládci Marwaru, Rathorové, představovali ideál rádžputského bojovníka a marawští koně měli stejně slavnou pověst jako jejich jezdci. Za vlády mughalského císaře Akbara (1542 - 1605) tvořili Rádžputové z této oblasti císařskou jezdeckou armádu o 50 000 šavlích. O tři století později, během první světové války, jejich potomci, huláni z Džodpuru, vedení sirem Pratapem Singhem spolu se svými druhy ve zbrani z Hajdarabádu a Maisúru zvítězili v roce 1917 pod velením generála Allenbyho u Haify.

Nejlepší jedinci marwari v kohoutku měří 150 cm a jsou velice elegantní. Toto plemeno je silné a pružné, výborně osvalené, s dlouhými končetinami a velmi tvrdými kopyty, která se jen velmi zřídka kovají - maximálně ve zvlášť kamenitých oblastech. Marwari se často pohybuje přirozeným mimochodem, jímž se vyznačuje mnoho původních asijských kmenů koní a kterému se v místním nářečí říká revaal. Jako všichni pouštní koně má velmi jemnou a hedvábnou srst. Převládá hnědá barva, ale vyskytují se i ryzáci, palominové, strakáči piebald nebo skewbald. Podobně jako u kathiawariho se věnuje velká pozornost chlupovým vírům na těle koně. Měření jsou založena na šířce prstu, jenž se má rovnat pěti zrnkům ječmene. Pro zajímavost, délka hlavy může kolísat mezi 28 a 40 prsty a čtyřnásobek se má rovnat vzdálenosti od temene ke kořeni ocasu.

Hlava na první pohled upoutá tvarem uší, která jsou špičkami stočená k sobě. Někdy bývá hlava poněkud těžší. Nohy jsou pevné a čisté a nemají sklon k nemocem nebo kulhání. Kopyta jsou mimořádně kompaktní a málo se opotřebovávají. Tělo je silné a pružné a má svalnatá bedra a hluboký hrudník. Zadní nohy mívají většinou kravský postoj, což je normální u koní z těchto oblastí.