Nonius
Nonius
Koncem 19. století mělo Maďarsko více než dva miliony koní a prodávalo mladé koně pro kavalerii v celé Evropě. Mělo i několik nějvětších světových hřebčínů, včetně Mezöhegyesu, který založil císař Josef II. roku 1785. Kdysi v něm bylo ustájeno 12 000 koní...
Výška Nonia je asi 153 - 162 cm u velkého typu a asi 153 cm u malého typu. Hlava je bez ohledu na vliv plnokrevníka charakteristická pro polokrevného koně. Klidný a upřímný pohled odráží jeho ochotnou povahu a vyrovnaný temperament, který je důležitou vlastností tohoto houževnatého, skutečně všestranného koně. Oči jsou menší, uši pohyblivé.
Krk je přiměřeně dlouhý a pěkně nesený, je dobře stavěný a doplňuje ideálně celkový rámec těla. Kohoutek je výrazný a plec dostatečně šikmá a silná. Rámec a hlavně silný hřbet jsou charakteristické pro středně těžkého huntera, anebo pro vytrvalého, pohyblivého kočárového koně. Nonius je velmi zdravý kůň, s dobře stavěnými krátkými končetinami a správně formovanými kopyty. Všechny proporce svědčí o síle. Klouby jsou korektní, obvod holeně vynikající a hrudník hluboký. Hřbet je široký, záď mohutná, hodící se ke jízdě i k zápřahu.
Z barev převládá hnědá, tmavě hnědá, ale vyskytují se také vraníci a různé odstíny ryzé barvy. Někde, např. v ČR se chovají i nevybělující hnědí a červení bělouši, patrně potomci starošpanělských a kladrubských klisen z maďarských chovů (Ménesbirtók Nonius).
Koně dospívají až v 6 letech věku, ale jsou relativně dlouhověcí. Rychlost není znakem plemene, ale pro všechny druhy jezdeckého sportu a pro práci v zápřeži je dostatečná. Všechny chody se vyznačují velkou živostí a prostorností.
