Koníci ...

Sorraia

Sorraia je považován za původní plemeno Iberského poloostrova. Je pravděpodobné, že před tisíciletími byli jejich předkové prvními zdomácnělými koňmi na evropském kontinentě. Sorria (a jeho blízký příbuzný garrano) přispěl k vývoji španělského koně, který měl největší vliv na vývoj evropských i amerických plemen koní od 16. století až téměř do dnešních dnů. V tom spočívá nějvětší význam těchto starobylých koníků. Sorraia byl samozřejmě také ovlivněn lidskou činností...

Je to právě malý pony sorraia, který představuje spojovací článek mezi původním předhistorickým stádem a současnými iberskými plemeny. Ačkoliv sorraia byl lidskou rukou značně pozměněn, přece si zachoval mnohé rysy zděděné po dávných předcích. Mnozí z těchto poníků se neobyčejně podobají tarpanovi jak zbarvením, tak i kvalitou srsti. Před pouhými 50 lety byla tato podobnost ještě výraznější. Lopatka byla strmá, hřbet rovný, ohon nízko nasazený na srázné zádi a hlava velká s mírným klabonosem.

Současný sorraia je daleko atraktivnější a s výškou 120 - 130 cm je to skutečná miniatura iberského koně, ať už andalusana, nebo lusitana. Stejně jako jeho předkové, i tento koník je neobyčejně odolný vůči horku i chladu a vydrží i při chudičké pastvě na špatných půdách nebo při minimálních dávkách krmení. Může mít nápadné zbarvení typu "jelení šedi", ale typičtější je primitivní plavé zbarvení s tmavou hřívou, nebo špinavě žluté se světlou. Často se u tohoto plemene objevuje tmavý ohon, hříva a nohy, úhoří pruh na hřbetě i zebrování na nohách. Dlouhé uši vysoko posazené na hlavě (jak tomu bývá u primitivních plemen), mají černé špičky. Silný krk je svým utvářením nezaměnitelně španělský. Záď je srázná, ohon nízko nasazen. Krátné nohy nesou hluboký a kompaktní trup.